Barbora Dayef se ve své tvorbě snaží aktualizovat sochařství, které v posledních desetiletích ztratilo část svých původních funkcí a významů, a to prostřednictvím dialogu s archetypální starověkou sochou. Sochu vnímá jako živý a samostatný organismus, kterému se chce věnovat a ukázat, jak může fungovat v dnešním světě. Ve své práci kombinuje hlínu s průmyslovými materiály a propojuje sochařství s performancí, čímž rozvíjí nové možnosti sochařského média.
