Šimon Jan se ve své tvorbě zabývá záznamem zvuku a času v malbě, pyrografii a instalaci. V malbě hledá způsoby vrstvení a opakování, díky kterým jsou ve výsledném obraze všechny vrstvy vizuálně přítomné – lze v nich číst určitý vývoj a postup. Tyto postupy následně prosakují do dalších zmíněných médií. Nepoužívá k tomu však pouze abstraktní jazyk, ale spíše sady ambivalentních symbolů, jenž jsou schopny vyprávět. Výtvarný jazyk je vždy na pomezí zobrazivého a nezobrazivého, konstrukce a destrukce. V současnosti je jeho práce významně ovlivněna osobními zkušenostmi se sound systémovou kulturou a studiem jejího potenciálu pro současné umění.
